Powelliphanta augusta
Powelliphanta augusta Walker, Trewick a Barker, 2008
Jantarový šnek
Synonymum: Powellipanta "Augustus"
Rod byl pojmenován po dr AWB Powelli, byl to bývalý vědec Auckland muzea, který studoval šneky v letech 1930 a 1940.
Rhytididae
Powelliphanta byl šnek poprvé objeven v roce 1996 na Novém Zélandu členy Nelsonovi botanické společnosti. Odbor ochrany se o něm dozvěděl teprve v roce 2004.
Vzhled:
Šnek upoutá na první pohled svoji velkou kulatou ulitou, která dosahuje velikosti 90 mm, až velikosti mužské pěsti. Ulita je velice krásná, různobarevná - přechází od různých odstínů červené, hnědé se žlutou a černou s různými vzory. Největší druh je Powelliphanta superba prouseorum, který má ulitu velkou 90 mm. V listopadu 2011 byl nalezen vzácný bílý obří šnek na území národního parku Kahurangi v rámci programu Flora Stream. Ulita byla zlatavě hnědá s černými proužky a noha zářivě bílá. Nález byl o to vzácný, že stáří šneka bylo odhadnuto na 10 let a že tak dlouho unikal predátorům.
Výskyt, ekologie:
Šnek se vyskytuje v novozélandských původních lesích a pastvinách, zejména na severozápadě v Nelsonu a na severu Westlandu. Vzhledem k tomu, že žijí v místech povrchových uhelných dolech, tak díky těžbě přicházejí o své lokality. Největší počet šneků žije na hoře Augustus, kde došlo v roce 2011 k technologické závadě a při výbuchu umrzlo asi 800 šneků.
Jsou to největší masožraví suchozemští šneci na světě. Lokality jednotlivých podruhů jsou od nížin až po horské oblasi. Existuje asi 51 podruhů a představují jedny z nejvýznamější bezobratlí na 
Novém Zélandu. Některé podruhy nabyly dosud popsány. Hlavní potravou šneků jsou žížaly, které nasávají ústním otvorem, další zdrojem jsou i slimáci. Tento způsob konzumování žížal je biologickou zvláštností, je umožněn prodlouženou radulou. Šnek vylézá za vlhkého teplého počesí a v noci. Ve dne je zahrabán v listové hrabance. Jako jeden z mála masožravých šneků nemusí vyvíjet velkou rychlost při chytání potravy. Je ale náchylný na dehydrataci. Je neuvěřitelně dlouhověký, dožitelnost je i více než 20 let. Šneci pohlavně dospívaji ve stáří 5ti let. Jsou to hermafrodité. Snáší velice málo vajec, za rok 5 - 10 o průměrné velikosti 12 - 14 mm perleťově růžové barvě hlavně v měsíci prosinci a lednu.
Hrozby:
Kath Walker (zabývá se ochranou šneků) se stovkami ulit, které byly konzumovaly krysy a vačice
Přesto, že jsou tito šneci právně chráněny, jsou ve vážném ohrožení. Některé druhy jsou i v nebezpečí úplného vyhynutí, a to zejména z predace a ztrátou přirozeného prostředí.
Hlavní dravci jsou vačice, prasata, krysy i ježci. Vačice si teprve nedávno vyvinuly chuť na šneky, a zařadily si je do svých jídelníčků. Vačice dokáže za noc zkonzumovat až 60 šneků. V důsledku větší ztráty přirozeného prostředí v minulosti mnoho Powelliphanta jednotlivých populací se muselo omezit jen na malé "ostrůvky" s nejistou existencí. Tyto izolované populace mohou být ohroženy dále v případě, že zbytek buše ve které přežívají je odstraněn, pošlapávám, nebo vysušováním okolních pastvin (šneci potřebují vlhké prostředí).
Powelliphanta hochstetteri obscura Powelliphanta hochstetteri hochstetteri
Ochrana šneků:
Odbor ochrany provádí řadu programů na ochranu Powelliphanta populace. Zvláště do popředí se dostává kontrola stavů vačice, zvláště na hornín jižním ostrově. K tomu jim napomáhá i chemie - leteckým postřikem jedu 1080 došlo k jejich regulaci a počet šneků se zvedl na dvojnásobek s větším množství mladých jedinců (na 500 m2 bylo nalezeno 54 šneků a po postřiku za rok 147).
Nejenom chemií, ale i obnově oblastí, kdy je vyčleněna zemědělská půda. Pozemek je znovu uveden do původního stavu, osazen původními stromy, oplocen, aby se zabránilo pronikání predátorů na vyčleněné území. Díky kombinacím v ochraně se počet šneků zvyšuje. Ze tří nálezů na 100m2 bylo nalezeno po deseti letech 15 šneků a po oplocení bylo v roce 2001 nalezeno na celém pozemku 350 - 500 jediců, v roce 2003 už jich bylo přítomno kolem 1000.
Můžete pomoci:
Powelliphanta lignaria lusca pouze ulita
Marshall, který ve své kariéře již popsal a pojmenoval neuvěřitelných 451 nových druhů! Je to pokračovatel vědce Dr. AWB Powella, který pracoval v Aucklandu muzeu v letech 1930 a 1940. V omezené době je sbírka přístupná i veřejnosti.
